Růže prchá děsem

Posypaný zrnkami krve spí
hledá žlutou růži
Rozdrásanýma rukama
barví si kůži
V lůžku z trní
květ až k bolesti smyslný
milence láká
v žárovém obětí
za rozkvetlou magnolií
za žlučovým kamenem
za krví cestou rozlitou
za květem zvadlé magnolie
Musí polykat hlínu 
Měsíc zatrpklý svým stínem
se odvrací
prchá děsem
za temným klínem
Nechce se vzdát
Mění obrazy 
každý rám
požírán je tisícem tlam
nakonec vůně růží
trpkým jedem se stává
i věčností krásných dam
V lůžku zapomnění
však zůstane sám

Výdech a ...

Úzkou cestou mezi hroby
mezi pruhy dálnic
po ranvey
mezi drcenými radlicemi
nečíst bolest
nepít pach mletých těl
v klidu říkat vlastní parte
přivonět ke sklence sherry
připít si s nebesy
pomalu se ubírat za
svým svým stínem
svou mlhovinou
dotýkat se chladné země
nic neslibovat
nic nedávat
nic nechtít
jen se zdvořilou úklonou
vydechnout a odejít

Den kopretin

Panna spí
natáčí si vlasy
hledá příběh

hlasem nedočkavým
na klarinet hraje
slzami květy rosí

Panna spí
znějí hlasy
přicházejí prosí

ledové ráno
ten příběh píše
nevoní řasy

Panna spí
hlas nezazvoní
snad zapomněla

Havrani

Sto
Dvěstě
Snad bylo jich víc
Havrani se pohybují
Po okraji
Jeden druhého se ptají
Všichni však co vědí tají
Kam povede ta jejich cesta
Je jich sto
Snad ještě víc
Divnými toulají se kraji
Kde děti podivně si s nimi hrají
I nevěsta co na poslední cestu vyšla si
V kraji na okraji šumí zlaté klasy její vlasy
Obdivné v tom kraji samé obdivné je slyšet hlasy
Havrani tam však svůj smutek tají
Světem toulají se nereptají
Na zobáky tiše hrají
V korunách čekají
Až bude jich víc
Snad sto a ještě
Kde zůstali ti zbylí
Co tak nebojácně krákoraliNěkde snad v černém jmelí
Poslední hnízdo vyklovali

Jediný den

Nad vítězným obloukem svítá
Končí se den
Pod pod hvězdou medvědem
Hůl vede ho jezerem
Kde svítí jeho slzy
To hodina pootočila zem
Chtěl ještě bdít
A líbat chtěl
Dlouho snít a pít
Ústa hlubší než nebe nad mořem
Jemnou kresbou je ozdobit
I Jménem poznamenat je
A ač ještě nechtěl
Tma zalila mu oči plamenem
Den končí nocí tak jak měl
Barevný kolotoč se točí
Vzpomínky se zrychlují
Bankéř karty rozdává
Červenou sedmu,
A pikovou dámu
Je namalovaná zdobí
Černý rám
Má strach
Aby jen nešel znovu ke dnu
Kdosi zlobně křičí
Pane vy jste vrah
Co mi chce
Co říct mu mám
Že slečna co rukou mi mává
Mne líbat se zdráhá
A dne se opět nedostává

Všude plno sněhu led
Ten most musím přejít
Proč nemohu
Neumím se smát
Řada jen pomalu se sune
Probouzím se
Pokladní tázavě se dívá
Kam chcete jet
Okno se tmí
Vlaky nejezdí
Boj dehydrovaného mola
Na kaučukovém lanu chvíle
Dýchá pomaleji
Mám radost
Mohu konečně vyjít svobodně
Mol je vysát pavoukem
Nevím kam
Jdu
Zbývá mi
Jen jediný den
Kdy
Výlohy se drobí do krystalů
Hudba prýští jejich krví
Protéká plnicími pery
Zaznamenává pravidelný chod
Zlatých rafií
Krokem legionářů
Je ráno a nad vítězným obloukem
svítá
(vzpomínka na čtrnáctý červenec)

Krása noci

Do dlaně vzal jsem chomáč mlhy
Dveře tabatěrky se sevřely
Ukrytý záclonou šedi
Vidím slečnu
Je červená a bledá rozpaky
Věší na šňůrku pod oknem kalhotky
Rozkvetlé květy touhy
V temnotě hladoví pavouci
Množí se na hmyz se vrhají a hltají
Velcí motýli sají zbytky nektaru
V průhledné tkanině uvízlého
Památka na včerejší noc
Kdy tma trhá den
Pak z malých proužků
Skládá příběh na zítřejší půlnoc
Kdy vykvete první opulín
Otisk ruky vznášející se ke hladině
Mezi pletenci květů
Bahnem opakování
Světlem poznání
Cesta za ním
Za rukou
Za pochybnou krásou noci

Modrý plamen

Jde přede mnou
nemá mne rád
chtěl by můj plášť
chtěl by umět zpívat
chtěl by abych vyschl
v sušárně je však vlhko
Plíseň kůži začíná mi napínat
budou mne znovu lakovat
pokolikáté již
lakem jímž se opravuje lak
lak zkřehlých střevíců
trpím ale snáším to
má zlost
jsem krásnější
samec ropuchy bradavičnaté
budou ho spalovat
dříve než mne
budu se dívat
budu kývat hlavou
možná do laku mi spadne
budu mít lesklou pěšinku
nemá mne rád
jsem krásnější než on
pohybuje se kolísavě
můj přítel
můj modrý plamen

Život ve skle

Chystám se najít
definovat noviny
Nesnadná věc
mrak klesá
do skleněné krychle
Vidět světlo tmy
a obrys nahé dívky
Sklo se taví
jeho páry zvoní
Dýcháš mi do očí
sopečný popel
Hyacinty rostou i v mlze
Voní lávou z Etny
Strop krychle zčernal
není proud
Podlaha hoří
brzy bude na troud
čtu Bretonovy Entretiens
Dolní strana krychle měkne
Brní v levé noze
Kdo dveře sopky otevřel
Kdy a proč ten rámus
Proč se všechno mění
Kdo má prospěch z kostek
Krychle se bez varování změní
Teplé ploché sklo
Výkladní skříň
s dámským prádlem
Splošťuji svůj profil
Vypadám odpudivě
mozek se protáhl
Jeho funkce se zploštila
Odpojil řeč a mluvení
Krychle mi bránila sípat
V řeči jsem byl neobratný
Mohl vytvářet grimasy
Naznačovaly nemravnovnost
Jeden pán byl rozhořčen
Sklo výlohy se tříštilo
Válel jsem se na chodníku
Byl jsem roztříštěn
Požádal jsem o důchod
Lékař posbíral co našel
Střepy jako puzle sestavil
Komise kývala hlavou
Lékař střepy na karton lepil
A řekl: netřeba něco měnit
Poškození bylo uznáno
Puzzle bylo v rámu
Zavěšené na chodbě blázince
Opravdu něco měnit třeba nebylo

Na padesátém poledníku

Viděl ráno
Pozoroval čáru poledníku
Chutnal zmrzlinu
Váhal má-li poledník přetnout
Miloval den v poledne
Modlil se ke kráse
Miloval krásky
Obdivoval se dívkám
Jen lehce opeřeným
Jen lehce se vinoucím
Jen maličko zkaženým
Smějícím se poledníku
Taky mládenci
S chladnoucí krví
krásnýma očima
V poleddním průvanu
vonícího dechu
Právě teď
Vztáhl ruku
Lehce stiskl chvějivé ňadro
Bylo zase ráno
Kráčel po padesáté rovnoběžce
Počítal poledníky
Počítal dny
Žádné dny ani rána nebyly
Nikdy

Není kdy a kam

Pěstuji růže ve schránce
mají barvu psího jazyku
chovají se hrubě
vylévám špínu zašlého dne
smějí se plochým nohám

Pěstuji růže ve schránce
chodí mi proto mnoho dopisů
rád je čtu i rád je jím
umývám schránku
je krásná petrolejem
krásně hoří
dámy se mi dvoří
Plivou mi na hrob
a jen se pitvoří

Proto pěstuji růže ve schránce na spisy
mají barvu páchnoucí a šíří pomluvy
proto mám kůži zakyslého vápna
proto se mstím
třeba jen tím
že vrhám stín
Pěstuji růže
Miluji jejich smutný úděl
chodím po hrobech
čistím vázy asfaltem
aby zářily
ohněm co dohasíná
uprostřed nádvoří

 

© Stanislav Vávra; www.stanislav-vavra.cz